Poplatníkem poplatku je držitel psa. Tento pojem je širší než pojem vlastník: poplatníkem je totiž každý, kdo se ke psu chová a nakládá s ním tak, jako by byl jeho vlastní.1) V praxi to znamená, že poplatníkem bude každý, kdo se o psa stará, obstarává jeho životní potřeby, zajišťuje veterinární péči apod. Držitel je dále specifikován v § 2 odst. 1 zákona tak, že je to fyzická nebo právnická osoba, která má trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky.

Trvalý pobyt u fyzických osob není dán faktickým stavem, tedy tím, kde se skutečně zdržují, ale administrativním stavem daným podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. Poplatek mohou platit také cizinci, kteří mají na území České republiky trvalý pobyt na základě povolení pobytu podle § 65 a následujícího zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Držitelem psa může být i nezletilá osoba s tím, že ohlašovací povinnost plní a jednotlivé úkony v rámci řízení o poplatku za ni činí zákonní zástupci.2)

Sídlem právnické osoby je místo, které je zapsáno v příslušném rejstříku (například v obchodním rejstříku). Povinnost platit poplatek se tak nevztahuje k obci, kde je pes skutečně chován, ale k obci, kde má držitel trvalý pobyt nebo sídlo, což může být odlišné.3)

Předmětem poplatku je pes starší tří měsíců. Stáří psa je možné zjistit z rodokmenu nebo na základě ohlašovací povinnosti poplatníka. Držitelům psů mladších tří měsíců nelze na základě tohoto zákona ukládat žádné povinnosti4) (například ohlásit držení psa mladšího tří měsíců apod.). Naproti tomu poplatková povinnost zanikne v okamžiku zániku předmětu poplatku, například z důvodu úhynu psa, změna držitele. Její ukončení nelze vázat až na ohlášení ze strany poplatníka. To, že poplatník danou skutečnost neohlásí, je možné však sankcionovat jako nesplnění povinnosti nepeněžité povahy.5)

Zákon vymezuje skupiny poplatníků, které jsou od poplatku osvobozeny. Jsou to:

Tyto osoby jsou sice od poplatku osvobozeny, vztahuje se však na ně ohlašovací povinnost9) ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, dále mají povinnost prokázat skutečnost, na základě které dochází k jejich osvobození (například osoba provádějící výcvik psů prokáže dané skutečnosti živnostenským listem). Poplatková povinnost jim tedy vznikne, jsou však osvobozeny od jejího placení, a to přímo ze zákona. K osvobození není potřeba žádného dalšího rozhodnutí ze strany obce. Obec může v obecně závazné vyhlášce osvobodit i další skupiny poplatníků.10) Mohlo by se jednat například o Policii České republiky, horskou službu nebo záchrannou službu, neboť tito poplatníci nemají povinnost držení a používání psa stanovenou zvláštním právním předpisem a nejsou osvobozeni přímo ze zákona.11)

Sazba poplatku činí maximálně 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. Je-li držitelem poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který však je jeho jediným zdrojem příjmů, činí sazba maximálně 200 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. To, že se jedná o jediný příjem, doloží poplatník například čestným prohlášením.12) Shodná výše maximální sazby, tedy 200 Kč za kalendářní rok a jednoho psa je také u držitelů, kteří jsou poživateli sirotčího důchodu, vedle kterého však mohou mít i další příjmy. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici (zákonné) sazby, tedy částku 1500 Kč, zvýšit až o 50 %, resp. až na částku 2250 Kč a u poživatelů důchodů až na 300 Kč.13) Zvýšenou sazbu lze uplatňovat pouze u psů téhož držitele, nikoli například u psů chovaných v jedné domácnosti.14) Výši sazby lze zohlednit také podle toho, zda je pes držen v obytném domě, rodinném domě, okrajové části obce, sídlišti apod. Ne zcela jednoznačné je stanovení odlišné sazby pro fyzické osoby a pro osoby právnické a fyzické podnikající.15) Tyto osoby jsou si na základě Listiny základních práv a svobod rovny a při stanovení sazby by nemělo docházet k neodůvodněným rozdílům a zvýhodněním. Z rovnosti plyne požadavek, aby obecně závazná vyhláška bezdůvodně nezvýhodňovala jedny před druhými.

Má-li poplatník psa v držení kratší dobu než jeden rok, platí poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu i započatých kalendářních měsíců. Zákon nedává obci možnost stanovit minimální sazbu poplatku, například stanovit, že poplatková povinnost je minimálně 20 Kč.

Poplatek platí držitel obci příslušné podle místa trvalého pobytu nebo sídla. Dojde-li ke změně těchto skutečností, potom platí držitel poplatek od počátku kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém změna nastala, a to nově příslušné obci v poměrné výši.

Pokud jde o evidenční známky, může je obec poplatníkům vydávat, nelze jim však uložit povinnost zajistit, aby pes známku nosil, nebo aby nahlásili její ztrátu.16)

[Editace článku: Jitka Punnerová] Přehled návštěvnosti